Synu! slyš, jak v letném pluku
bol i rozkoš zjevuje se:
tolik hlasů, tolik zvuků,
až se srdce slastí třese!
Jinak zní milostné zpěvy
okřídlence v stinném lese,
jinak svoje city jeví
pěvec, jenž se k světlu nese.
Jinak volá svá mláďátka
zádumčivá holubice,
jinak vábí svá děťátka
zvučná k sobě zezhulice.
Jinak ve svém plesu pěje
zlatých klasů milovnice,
jiných zvuků proud se leje
z úst švitorné vlaštovice.
Jiným zpěvem projevuje
skřivan, čeho srdce želá,
jiným hlasem prozpěvuje
sladkozvuká filoméla.
Truchlivy byly by sady,
kdyby jedna píseň zněla:
a svět neměl by té vnady —
kdyby jedna řeč býť měla.