Ve staré knize kdys trojlístek jetele
mne divně dojal tak a časů dávných vise
šly duše před zrakem, stlumené, setmělé
ve staré knize…
Snů mojich branami šly dívky v bílé říze,
šly, vínek Mladosti svém nesly na čele
a růžemi byl tkán vlas jejich, zlatá příze.
Ó, tenkrát číšemi jsme třeskli vesele!
Vše bylo cítěno tak poctivě a ryze,
ó, s jakou láskou jsem trojlístek jetele
sem kladl, ke mně zří teď smutně, zpuchřele
ve staré knize!