Sluníčko, ještě jen jednou tak poskoč si
z hor východních do oblohy,
jak tenkrát, když z dětské své postele
jsem každého rána tak vesele
své vyšvihnul mladé nohy!
Sluníčko, ještě jen jedinkrát zasměj se
tak zplna, a bez ostychu,
jak tenkrát, když oči své pozvednout
a na tebe, sluníčko, pohlédnout
jsem nedoved’ beze smíchu!
Sluníčko, ještě jen jednou tak zatoč se,
jak tenkráte — prosím tebe —
když den co den, jako by z úkolu,
jsme točili světem se pospolu
a kolem nás nebe — nebe!