Prostonárodní české písně a říkadla — Rozžehnání

Sklopila očičky,

jakoby spala,

a její matička

z okna koukala.

Má dceruško! nestůj tady,

víš, že lidi pomlouvají,

že je to hanba.

„Má zlatá matinko!

není to hanba:

já se se svým milým

rozžehnávala;

už jsou sliby rozrušeny,

naše srdce rozvedeny —

šavli nosit má.“