Od Tatranských vrchů jako mraky
přes hory a doly množství drahné
Slovanů se stěhujících táhne ;
nad ním vlají praporce a znaky.
Ku předu své upírají zraky,
toužebností srdce jejich práhne,
vidíť v dáli hory nebesáhné
zhůru strmící až po oblaky.
V čele vůdce, za ním ve zápětí
lidstva roj se žene; šťastně přejde
řeku první — druhou — již i třetí.
I dí vůdce: »Spíše nežli ráno
druhé tamo nad horami vzejde,
bude zemi tu vám spatřit přáno.«