P. Z.
Je tichý večer. Zahrada v časném jaru
pomalu tichne. Vzduchem vlahá vůně
se tiše vleče. Je radostno, neb v lůně
příroda chová naděj příštích darů.
Ke snivé mojí duši nový cit se druží,
jak vůně příštích, nevyrostlých růží,
neb stále myslím na vás.
Teplý dech noci jemně ovívá mě,
jak světlušky se hvězdy mihotají,
jak když si děti spolu v trávě hrají
a měsíc — pán se dívá na ně vážně.
jak hvězdy na nebi, tak v duši mé to hraje
a srdce šepotá mi jakés nové báje
a myslím stále na vás.
A dívaje se zasněn ve stín jarní noci
vidím váš stín. je průhledný a jasný,
obetkán září hvězd, — mysticky krásný,
jak tajemství, jež sní ve vaší moci.
Líbal bych celou zem a vesmír a vás v něm,
však bojím se vás zaplašit. Zůstávám tichý, něm
a myslím stále na vás.
(7. V. 1916)