Jaké to hlasy bolného žalu
Vlnami řeky z hlubiny šumí?
Ach, to Rusalky na dně Jizery
Zpívají smutně pohřební dumy:
„Složte věnečky s kadeře leskné,
Na vlny vložte milostné šperky,
By vlny v Labi je pochovaly;
Plačte, o plačte, ladné sesterky!
Nebudou dívky ani jinoši
Na břehu s vámi více pohrávát,
Nebudou dárky, oběti milé
Vám na rokytí více ukládat.
Růžové toky země tam pije,
Morana líbá krásné milence,
Je uloživši v krvavé kvítí;
Plačte, Rusalky, pohřbite věnce!“
Žalujíť víly východu růžím,
Ježto hladinu Jizery zdobí,
Neb podél řeky bitva burácí,
Kovajíc mečem pouta poroby.
Pouta poroby pohanům Čechům,
Střežícím bohy svatého háje;
Prapor již kříže nad mrtvolami
Četných milenců Peruna vlaje.
Svaté již ptactvo háje opouští,
Dřeva posvátná k zemi klesají,
Boří se kobky milených bohů,
Pod rumem skřítci bolně vzdychají.
Slunce vystoupí v horké poledne,
Lomoz se tiší na hory stráni,
Hlouček jen věrných ctitelů bohův
V zápasu smrtném svatinu brání.
Slunce se chýlí k západu horám;
Soptící ryky bitvy zmírají,
Mlhy večerní krvavé luhy
Pokrovem vlhkým již pokrývají.
Letí krkavci z hájů posvátných,
Přes řeku tichou mlhami plují,
K Labi se nesou s krákorem žalným,
Za Labem nyní se usazují.
Pod Řípem v háji se usadili
Na mohylách posvátného kruhu,
Kde po stoletých dubů haluzích
Těkají duše Čechových druhů.
Tam usednouce jsou zaplakali
A zaplakavše zakrákorali:
„Duše otcovské, synové vaši
Bohům se spásám obětovali!
Krvavé toky Stranovské hory
Rmutné tam vlny Jizery ssají;
Jizera nese krev synů věrných
K družnému Labi, k Řípskému háji.“
Dokrákoralo věštící ptactvo —
Hle tu Rusalky Labem plovají,
Kolébajíce krvavá těla,
Rány miláčků bledých líbají.
Tu zahučela z větví a hrobů
Ozvěna hrozná bolného jeku —
Kvílící duše ve vzduchu mizí,
Háje opouští na věky věků!