Jak zvonů hlasné zvuky krajem plují
a čeří vzdušné vlny v šíř i dáli,
tak hlavy Velikánů dumy snují,
by celému je světu v úděl dali.
Tak z Albionu hlasy ve sluch dují,
že koří Listrovi se všechno králi,
jenž vyved chirurgii z temných slují,
když nejvíc bakterie hodovaly.
Kdo mohl lidstvu v žití více dáti,
kdo mohl lépe klenot zachovati,
než život nový v chorý znovu vlíti?
Tu palmu dobra nemůž’ nikdo vzíti,
kdo květy miluje a vonné růže,
jež Genij sype ve hrob vědy muže.