Když po ulicích vály hlučné boje
a Tuillerie krví vřelou plály,
tu u bastilly zařinčely zbroje
a na Marsovo pole zas se hnaly.
A jako výheň plameny šle svoje,
by s hukotem se na vzduch žhavě braly,
tak hřály výmluvností rety Tvoje,
když v Hôtel Dieu davy žáků stály.
I Larrey v Paříž k Tobě, mistře, pílil,
a hruď mu slávou Tvojí zabušila,
když okovy Jsi vědě s čela trhal.
A Jakobín když v hrob Tvůj hroudu vrhal,
máť země slzu sama uronila,
že slavného zas syna pohrobila.