Přemítal k ránu s klopotem,
zač noci té stál životem —
klid občanů, jich zlatý sen,
a nikdo nebyl vyrušen.
Pak naproti tam v okénku
též hlídal svoji milenku,
a když tam hled svůj obrátil,
div stesk mu duši nechvátil.
A když noc v den se probírá,
kdos její dvéře otvírá,
a než ji ještě políbí —
ej, namíří-li, nechybí.
Vojáčku, cos to učinil,
žes na vůdci se provinil?
Teď bratří tebe proslaví —
tři do srdce, tři do hlavy.