Jde Jíra, šaty rozedrané,
jak když to v mlejně semele,
a vítr hrá mu s hebkým cárem:
Tu krásnou mašli dej mi darem —
toť veselé, hoj veselé!
Jde Jíra ku mlejnu, tam dají,
tam žita v korce, věrtele;
a psi naň lítnou jako vzteklí,
tu z poslední ho mašle svlékli —
toť veselé, hoj veselé!
Jde Jíra za mlejn, střechu měří —
už kohouta má na čele.
A kohout zpívá, až to srší,
na půl hodiny noty prší —
toť veselé, hoj veselé!
Tu chasa mlejnská Jíru chopí —
„Jen tam s ním, tam si namele!“
A jiskry letí, jak kdy buší,
z nich Jíra poroučí svou duši:
„Hoj vesele, jen vesele!“