Poesie sociální — Ze Šumavy

Jak pomníky nade hroby
Nebo jak sirotci v smutku
Stojí temné sosny tvoje,
Vyrostlé jen ku zármutku.

Vyrostly jen ku želání,
K mlčení a slzám tajným,
Vyrostly jak srdce naše
K bolům velkým, touhám bájným.

Nad tebou kdy vítr vane,
Zpívají si přece sosny,
Ale nás už připravily
O zpěv — brzo snad i o sny.