Hoj, což bída, nouze!
Vetchá naše chýže?
Pojď na ňadra, chudá ženo,
přitul k nim se blíže!
Polož k srdci hlavu,
usuš vlhké zraky;
vždyť i šťastná spokojenost
bohatstvím jest taky.
Vždyť nad těmi pány
zlatých komnat v pýše
také často zamračí se —
povzdychnou si tiše.
A ze skvostných zámků
vynesou je vraty
za čas také k hrobařovi,
jak nás z chudé chaty.
Dotud osud, jak chce,
ať nám vrhne karty, —
kus té lásky vždy nám ještě
zbude pro caparty.
A když přijdou mrazy
dveřmi staré chýže,
zahřejem se, srdcem k srdci,
stulíme se blíže.