Noc probděl Nero v radovánkách pustých,
a před svítáním v čele davů hustých
se hlučně vracel. Noc ta byla tmava. —
Vzplál smolný sloup! V něm zasvítila hlava
a živé tělo, pochodeň teď pouhá —
hned vedle druhá, po nich řada dlouhá. — —
V to duje vítr. Rozbíhá se plamen,
tu přes tvář muže, tam zas kolem ramen,
a rozšíliv se na hruď kmeta holou,
šat děvy hltá nasycený smolou. —
Tak umírají vyznavači Krista!
A ještě svítí mučenníci noví,
když v hebkém loži Nero již si hoví
a v duchu zase ke kvasům se chystá.