V mé hlavě ještě chaos bezradný je,
(noc celou prohýřil jsem do jitra)
a již zas tíseň bezdůvodná bije
údery těžkými mně do nitra.
Na čas jsem vínem utopil ji včera
a zpěvem srdce ohlušujícím,
a hudbou hřmící do smutného šera,
a zrakem holky drze vábícím.
A za svítání městem vrávoral jsem
s tupými smysly, mdlý a vysílen.
A tíseň spala. Oči upíral jsem
lhostejně v mroucí plamen svítilen.