Raduj se, kmotře Zdvořáku, budem veselí,
bude u nás posvícení dálbůh v neděli,
vola jsme juž zabili,
prasata jsme pobili,
čtyry husy náležitě jsme ukrmili.
Přijď ty, kmotře, i s kmotřičkou v neděli ráno;
já vás zvu na posvícení, bude vám přáno;
masa dost a jitrnic,
jelita, a ještě víc,
od jídla nebude scházet, věř ty, kmotře, nic.
Jestliže ty, kmotře, s kmotrou taky nepřijdeš,
do oči ti to povídám že šelma budeš;
nebo rád vás uhlídám,
dám vám, co v svém statku mám,
nechci tě víc za kmotra znát, to ti povídám.
Tři hrnce červené řípy mám již vařeny,
dva zlaty jsem k posvícení dal na koření,
jabka máme na sadě,
švestky taky v zahradě,
staré slepice jsou taky ještě v posadě.
Dvanáct liber hovězího masa vařit dám,
sedm liber skopovýho do zelí již mám,
šest liber vepřového,
a čtyry uzeného,
kdo na posvícení pujde, uctím každého.
Devět kachen mám ve dvoře, v louži plavají,
ty mně žádného užitku více nedají,
dám je všecky pobiti,
můžeme je užíti,
však bych je musel vojákům zadarmo dáti.
Víš-li ty, kmotře, co mně má žena radila,
měla čtyrydvacet kuřat, všecky pobila,
když posvícení máme,
přátelům je sníst dáme;
však na nich na příšerách nic nedochováme.
Po šesti korcích koláčů napekla žena,
čtyry dni jí pomáhala stará Mařena,
když posvícení máme,
každému kmotru dáme,
a který kmotr nepřijde, naň se hněváme.
Píva nemám, než půl sudu, to se ti přiznám,
však u našeho šenkýře dobrý kredýt mám,
už od stolu vstaneme,
k muzice tam půjdeme,
Co se nám líbit nebude, ven vyženeme.
Ty kluku! Vaňku, pohůnku! z hospody jdi pryč,
my tě tu již mezi sebou netrpíme víc,
nejsi žádný pacholek,
jsi jen ještě pohůnek,
Vávra musí za dvéřma stát, starý pacholek.
Co děláte, muzikáři, jen s chutí hrajte,
bratře! kmotře, a vy, strejčku, notně tancujte,
Janku s Annou zatáčej,
Ferdo s Mářou vytáčej,
muzikářům do cimbálu hned dva české dej.
Dnes a zejtra, po ty dva dny, budem veselí,
aby o tom naši páni taky věděli;
až se dost napijeme,
potom se rozejdeme,
a v outerý na robotu všickni pojedem.