Dobré jitro, chaso milá!
budiž veselá;
ač nám byla polní práce
dosti kyselá.
Na to již zapomeňme,
k posvícení se mějme,
a tak všickni s veselostí
tance konejme!
Dnes, jak vidím, bratříčkové,
budem dosti píti;
doufám také na dnešní den
veselým býti:
přijde sem má Madlena,
bude houska kořenná,
a ta mně bude chutnati
při žbánku píva.
Koláčů mám hrozný uzel,
co mně poslala;
což by mne ta dobrá holka
ráda dostala.
Fintí se a šperkuje,
celá se mně pucuje,
jenom, kde jsem, dost maličko
kdy pozoruje.
To je pravda, že ji rád mám,
tu mou Mařenu,
taky jsem již skrz ni odbyl
krejčouc Rozinu;
ta nerozumí práci,
co patří na sedláky;
a tak se nehodí pro nás,
statné jonáky.
Ale Mařena je ve všech
věcech rozumná,
a jak k polní, tak k domácí
práci šikovná;
tej musím chválu dáti,
taky může obstáti,
jak u pána, tak i ve vsi
zná vyhověti.
Proto jsem jí také ke cti
vystavěl máje,
a ta holka od té doby
má oko na mne.
Ctnostně se vyplatila,
dvacítník položila;
taky jest se u muziky
dost natočila.
Před ní mohou hrát muziky
všecky písničky,
ona umí v každém tanci
stavět nožičky,
pěkně zrovna tancuje,
hlavu vzhůru zdržuje,
a tím taky mé srdéčko
obveseluje.
Ach Mářo, Mařenko milá!
jen buď veselá;
bude tvé srdéčko plesat,
když do kostela
k kopulací půjdeme,
stav manželský přijmeme,
a potom si v upřímnosti
ruce podáme.
Letos, buď Bohu čest, chvála!
je všeho dosti,
žita, jaře i bramborů
taky v hojnosti.
Tak si faldy vycpáme,
nouzi sobě nedáme,
dá Bůh! na podzim se spolu
jistě shledáme.
Hleď jen hodně lnu a pláten
nashromážditi,
svou špižírnu máslem, sejrem
též naplniti:
mouky a krup v hojnosti;
hub — těch bude tak dosti,
drev nanesem, až nám budou
práštěti kosti.
To je trefa, kamarádi,
že jsem chlap silný;
že jsem svému hospodáři
den jak den pilný;
v ničem mu nezahálím,
za kamny se neválím,
ptejte se, jestli myslíte,
že se snad chválím.
Proto jsem sobě též rovnou
vybral děvečku,
spravedlivou, čerstvou, dělnou,
mírnou Mářičku;
my se k sobě šikujem,
prstýnky si darujem,
a tím naši věrnou lásku
si potvrzujem.