Ty staré písně v duši zní mi
a jejich matku obraznost mi kreslí;
a doby večera se loudí s nimi
a svaté sny co boží děcko z jeslí.
Jsem zemdlen, zpitý jakýms květem milým,
jenž rozhodil v mých ňadrech kořen planě;
a hlavu mlčky zvolna k prsům chýlím
a zbožně zvedám ku modlitbě dlaně…
Jdou doby večera, sny moje s nimi,
a staré písně v duši zní mi.