Do dálky rozpjat v slunci si hoví
a dřímá český kraj drahý,
mlčí a přece divnými slovy
plnými blaha a vláhy
hovoří k duši — co jen jí poví? —
Já budu šťasten, juž záhy!
Oltářem bude každá má chatka,
a rájem každý lán rosný,
hrdinům v kolébky pět bude matka,
svobodou znít budou sosny! —
Slyším to, tich jdu, píseň je sladká…
Proč bych se okrádal o sny?