Ivánku náš, co pak děláš?
tys pořád ospalý, k učení nedbalý
co z toho máš?
Vstaň a se mej, vlasy česej,
honem oblekni se, poklekni, modli se,
do školy spěj!
Ivánek vstal, dlouho hledal,
nevěděl, kam šátek, punčochy, kabátek
včera si dal.
Ivánku, již se opozdíš;
z kostela děti jdou, do školy se hrnou,
ty tu stojíš!
Ivánek, hle, do školy jde,
práznou má taštičku, zapomněl na knížečku
v komůrce své.
Domu běžel, kde by ji měl;
dlouho hledal kolem, až ji pak pod stolem
pozdě našel.
Ivánku náš, co pak děláš?
děti jdou ze školy, ty teprv do školy
se kolébáš?
Styděl se pak loudavý žák, —
potom byl pilnější, k učení hbitější,
hodný školák.