Drozdík v lese struny ladí,
modrým nebem měsíc pluje…
Babička nám vypravuje,
každé srdce k písni ladí;
poslouchají staří, mladí.
Vypravuje právě dneska
zkazky věru z brusu nové
o chaloupce perníkové.
Pod hrušní si Toník tleská:
„Pane, tahleta je hezká!“
Šly jednou dvě bídné děti,
sirotci dva s chorou lící,
našly ji pod borovicí,
volala k nim z houští snětí:
„Netřeba se hladem chvěti…“
Ej, zavýskla dětská cháska,
pustila se honem do ní,
marcipán tak pěkně voní!
„Tohle byla pěkná zkazka!“
pod hrušní si Toník mlaská.
„Nechaly tam něco dítky?“
babičky se táže s chutí,
„bylo by to pomlasknutí,
odhrnul bych čerstvé snítky
a dojedl ještě zbytky!“