Zazvonila pěnkavice
v podolí,
obletujíc šumotavé
topoly,
kmit' se brouček přemalinký
kolem keře konvalinky
a též šveholí.
V blankytě už dávno jásá
skřivánek,
nežli purpurem se zardí
červánek,
i až pozdě v noční šero
vzniká — zmírá v trávě stero
zpěvánek.
Země tvář tak mila ve svém
úsměvu!
Ples se vlní v každém lístkův
záchvěvu,
malým — velkým v šeři snivé
je v té vůni opojivé
do zpěvu.