Kraj v rovině mne vábí přívětivý;
v zahradách tmavých v slunci zrají slívy
a hrušky zlaté, granát jablek rudý;
tam vlídný statek, tam zas domek chudý
a leckde úl pln hluku, šumu, ruchu,
jak živá niť včel řada v modrém vzduchu.
Toť klidný obraz naší české vísky!
U zahrad z angreštů plot živý, nízký,
na střechách stodol bují netřesk v mechu;
tam od jara máj ještě teď se tyčí…
V kaluži sprahlé návsi husy křičí,
a dobytka řev duní v táhlém echu.
Na večer posekané louky voní,
dav kobylek a cvrčků chřestí, zvoní,
a v jizbách čeleď modlívá se hlasně…
Pak dívka v touze čeká na zahradě,
a sousedé před statky sedí v radě. —
Daleko odtud město. Jak tu krásně!