Ach jak velká, božské věštby plná kniha
tiše, divosvatě srdci se otvírá,
oko tam když v nezkoumané říše zírá,
kde se hvězda za hvězdou bez konce míhá!
Nikdy jsem ti nerozuměl, kniho svatá!
Ale teď, když na svém lůžku trudně sedím,
v oku slzu, v srdci bol, a vzhůru hledím —
ach teď vím, co mluvíš, kniho hvězdozlatá!