Tiše plyne v moři démantovém
jasná luna, zdobná sborem hvězd;
řídí valný skvoucích pluků sjezd
ctít to kníže vzešlé v světě novém.
Nízké křoví v rouchu krystalovém
plésá Tvorci vřelou vzdáti čest;
sladkoplynný stříbrných vln chřest
schválně mešká v toku safírovém.
Vše jen světí, vše se k svátku má!
Lehkým vztrhům srdce podmaněné
dme se výš a vzhůru k nebi hrá.
Než ach, mé je duši zkormoucené
darmo zříti ranní záři vstříc!
Jehož kochám, toho není víc.