Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
»Toč se a vrč můj kolovrátku!
ejhle adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko štědrý den!
»Mílo-tě děvčeti přísti, mílo
za smutných zimních večerů;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová důvěru.
»I přijde mládenec za pilnou pannou,
řekne: Pojď za mne dívko má!
Budiž ty mi ženkou milovanou,
věrným ti mužem budu já.
»Já tobě mužem, ty mně ženkou,
dej ruku, děvče rozmilé ! —
A dívka, co předla přízi tenkou,
svatební šije košile.
»Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Však jest adventu již na krátku,
a přede dveřmi štědrý den!«