Neskláněj nikdy šíji před cizím,
národu jen a právu služ!
Tvých otců hrdost hárej duchem tvým,
žij — umírej jak pravý muž,
ať slávu od stavěků zděděnou
nezanecháš potomkům zprzněnou.
Nechť celý svět se sápe jako sup,
od svého práva nikdy neodstup,
zaň obětuj poslední vzdech —
jak statný muž a pravý Čech!
Své vlasti slavné věrný syn, ji haj
až do poslední krůpěje;
Boží ti vůlí dán ten kraj,
toť jmění tvé, tvá naděje.
Tys v cizině jak člunek v moři hnán,
jen mezi svými klidný najdeš stan;
svých slavných předků slavný hlídej hrob
a krásnou vlast svou jařmu nepodrob.
Jí věnuj poslední svůj vzdech —
jak statný muž a pravý Čech!
A na buben-li někdy udeří,
za svatým táhni praporem,
a v českou statečnost kdo nevěří,
ať zakusí na meči tvém.
Jen jednou prapor český strašně kles',
k novému vítězství jej opět vznes,
ne jako otrok pro zlato a dík,
pro svobodu jak boží bojovník;
tak obětuj poslední vzdech —
jak statný muž a pravý Čech!