Patery knihy plodů básnických — Osud lidský

Ze země jsem na zem přišel,

na zemi jsem rozum našel:

po ní chodím jako pán,

do ní budu zakopán —

potěš mne pán Búh sám!

Kde jsou ty zlaty ručičky

mojí nebožky mamičky,

co mě kolíbávaly,

k srdci přitiskávaly,

když jsem byl maličký?

Není jich už, není, není —

dávno hnijou v černý zemi:

kterak já se odměním

svým rodičům přemilým

za jich dobrodění!