Patery knihy plodů básnických — Myšlenky

Šílenou bouří lidstvo v před se valí,
hučící moře, vřava nezkrocená,
řev, kolotání, příboj neustálý,
vše hučí, pláče, bouří, volá, stená.

A tisíc věků zaniká a vzrůstá
v neznámé prázdno široširé dálky,
a věčně pláčí tisícerá ústa,
a ozývá se ryčný hlahol války.

Jak rachot hromu, hukot vodopádů
a hřmění děl čas otáčí svá kola,
a čím je v tuto věků bouř a vádu
zpěv básníka, když po svých mrtvých volá..?