Že vždy haníš moje zábavy a klidnému že mému
Živobytí a tiché stále se Muse směješ,
Já nedivím se, neboť nevidíš pro mrákotu mysli,
V čem klidné dobrých srdce se rádo kochá.
Má ani vlast ba cizí ani národy Musa nebouří,
Můj ni Apollo oheň k válce nerozpaluje.
Zákony vlasti drahé neruším, lítou ani neštvu
Láji ku poplenění panstva hrdého dědin.
Ať to činí, komu pochlebný hluk a chátry plesání
Pochvaly lehkoletý vítr nade vše je mil,
Neb kdo baží po vlnách zlatonosných Herma plavého,
A kdoby Bábelskou nespokojil se mocí.
Mne však stráně těší, příjemné stíny a zřídla
Obmešená, květné louky a háj zelený.
Mé ucho rádo slyší líbezné prozpěvy ptactva,
Rád i zvěř všelikým podvodem obluzuji.
Někdy chytám letadla do ok, a ze brázdy zajíce
Rychlonohým stíhám vyplašeného chrtem.
I zpívám mezi tím o Jasonově plavbě slovútné,
Jindy o tvého muže, Penelopeo, bludech.
Pak s bojem Atridů střídám Ganimedovu lásku,
S Hannibalem Římské vojvody sestavuji.
Péči nemám o jakýkoli zisk; ni lstivě nejednám,
Ni k panování zlá neplane ve mně chtivost.
Po statcích králů nebažím, ve blahosti jiného
Zřím-li, mi závistí útroba nepřekypí.
Však ty po slávě planěl, tebe pýcha posedla i závist,
Aj tebe se všeliké potvory pekla drží.
Okrádáš, loupíš, ani přítele svého nešetříš,
Vdově, sirotku, chudým jakkoli ujmu činíš.
Nestáváš slovu svému věren, dary béřeš a žádáš,
Kdož ti koláče nosí, čest mu i právo prodáš.
Jdiž po svých a život můj klidný hyzdi do vůle;
Znáť každý tebe; neb nos nosorožce nosíš.
Tobě musí nejvážnější vyhnouti se Kato;
Tvého i Fabricius soudu se báti co má.