Zazněla k nám mrtvých předků zpráva —
Obraz za obrazem z hrobů vstává —
Postavy to pominulých věků —
Jeví se nám činy dávných reků,
V boji dmou se udatnosti křídla,
Za bohy a za domácí sídla.
Zpěvu duchové se vznesli z hrobů,
Aby zapudili živých mdlobu,
Aby posilnili lid již bdící,
Aby probudili dřímající.
Ajta vnuk se diví blahozjevu,
Síle otců, kráse jejich zpěvu,
Slavozpěvu, jemuž rovna není.
Dávných věštců duchem opojení
Varyta se dotkli pěvci smělí,
Aby podle hlasu dědů pěli:
Podle písní jara pradávného.
Písně z mládí národu Českého
Probudily zápal v srdci Českém.
Písně Kralodvorské nejsou bleskem,
Jehož, když se zjevil, není více,
Neuhasne jejich jasná svíce:
Neboť hvězdami jsou stálicemi,
Ozařujícími Českou zemi,
Vůdkyněmi pěvců přítomnosti,
Přítomnosti a vší budoucnosti.
* * *
Čtyřicet se roků doplnilo,
Váceslave, co Ti přáno bylo
Odekryti — v odměnu Své snahy —
Klenot Čechům nade všechno drahý.
Dvoje jasno svítí na Tvé tváři:
Vlastním skvíš se světlem, a pak v záři
Zbytků nejskvělejších minulosti —
Hanko, dnes den památné slavnosti!
Ozvěna dnes jmeno Tvoje v plese
Po Praze a šírém kraji nese,
Po vlastech se Tobě provolává
Tisícerým hromohlasem: „Sláva!“
Celý národ vroucně prosí Boha:
By Ti žehnal ještě „léta mnoha!“