„Sedla panna, sedla panna!“
volal hošík v sadě,
motýle kol na poletu
k usednutí vnadě.
Motýl sedal, motýl vzlétal
a se ukryl v stromu:
„Hle, mám pozor, nehrám déle,
jdi si, hošku, domů!
Lichotíš mi, a vím dobře,
proč mě voláš v kvítí,
a bych déle škádlil tebe,
prohrál bych snad žití.“
Šťasten, kdo se obezřele
zbavit nástrah pílí
a kdo ve všem dovede vždy
ustať v pravou chvíli.