Ty labutičko, starší sestřičko,
ty rodná moje a přívětivá!
Nelíbo-liž tobě mně se svěřiti,
upřímnou pravdu vypovědíti,
jaké jsi včera až do večera
za naším sadem s milým stojeci,
po luhu s ním se procházejeci
rozprávky vedla a tajné řeči?
Ty holubičko, mladší sestřičko,
ty rodná moje, ty má důvěrná!
Ráda bych já se tobě svěřila,
všecku rozprávku tajnou zjevila;
mně z paměti to řeči vypadly,
řeči vypadly pro dvě slovíčka
druha milého, přelaskavého.
Ne slavíčkové dva zašustěli
okolo ucha přeletujíce,
a dvě slovíčka zaštěhotaly
ze srdce milého vyletujíce;
jedno slovíčko: miluji tebe!
druhé slovíčko: na věky má jsi!