Jsem jonák z Javoří,
mám děvče v Zahoří,
do smutku, do pláče
nikdý se mi nechce.
V celém živobytí
jednou se mi chtělo,
když děvče ani já
peníze nemělo.
Prorokovala mně
nebožka babička,
že mi ošediví
před časem hlavička.
Hlavička před časem,
a brada po čase:
že jste uhodnula,
babičko, nezdá se.
„Kohož to vezete,
Matějčku z Javoří?
Jeďte polehoučku,
sic se vůz rozboří.“
Čerta vím, co vezu —
půl pána, půl břicha:
jak ho naložili,
chrápe do kožicha.
Čtyři koně vrané,
mezi nimi voje —
ale co je po nich,
nejsou, brachu, moje.
Čtyři koně vrané,
je to jízda čistá!
Bláta po nápravy,
nemůžeme s místa.