Na lávce, nad potokem
loudila černým okem:
Chlapče můj rozmilý,
nebuď tak zpozdilý,
pojď za mnou, dej mi ruku,
nespadneš do potoku.
Poslechni mojí rady,
půjdeme do zahrady;
maličká zahrádka,
rostou v ní jablátka, —
já ti je, můj milý, dám,
protože ráda tě mám.
Cožpak tě polekalo,
vždyť tu nic nevolalo:
chlapče můj, neboj se,
jen ke mně připoj se,
holoubek na stromu spí,
měsíc ho ze sna budí.
Měsíček, hvězdy taky
tratí se mezi mraky:
holečku, dobrou noc,
není žádná pomoc,
nastává k rozchodu čas,
ach, kdy se sejdeme zas!