Ach, jak těžko jarní růži,
kdy sníh pozdní na ni padá,
a vítr chladný její lístečky
mrazem usvadlé odrývá.
Ach, jak bědno mladé dívce,
kdy v srdce její padá žalost,
a hoře, veliký zármutek
jí z očí, tváří prohlédá.
Čemuž mé děvče kvílí, pláče,
čemu mladička ztrápena?
A proč z okénka v kraj daleký
jen stále oči upíná?
Oh, carská služba, veliká tužba,
odjel na Turky do boje,
a snad se více již nevrátí
dobrý mládenec, druh milý.
O jak sladko jarní růži,
květ s jabloně kdy na ni padá,
a teplý větříček v líbosti
ji na vlnách svých kolíbá.
O jak blaze mladé dívce,
kdy v srdce její padá radost,
a štěstí, veliká potěcha
jí z očí, tváří vysvitá.
Čemuž mé děvče plesá, skáče,
proč se mladička usmívá
a ulicí na lehkých nožkách
od družky k družce pobíhá?
Oh, carská služba, malá tužba,
přijel, z boje se navrátil,
a zvítězil nad nepřáteli
dobrý mládenec, druh milý.