S Jupiterem teď pospolitý byt má Ctibor, opat
Pouty s Jovem v mutné mrákotě Orka sedí.
Proň nebe jest zavříno; neboť bez Petrovy loďky
Ke blaženým obytům nikdo se nepřeplaví.
Vlast líbou jeho výmluvnost velebívala druhdy:
Teď hromem omráčen v úžasu trna mlčí.
Nikdá již římskou nechtěl by urážeti církev,
A svátostmi boží pravdy by nepohrdal.
Teď by chtěl římského se biskupa poddati kázni.
A čemu Kristomilů víra pobožně učí.
Nic jemu platna není skloněná teď s šíjemi pejcha,
Ni hlava k zářící obloze pozdvižená.
Vizte již on Flegetontejské chasy stal se kořistí;
Na věky konce jeho trestu ni muk nebude.
Tak toho Pán kárá, kdo božímu se zákonu rouhal,
A svým zámyslům jedno se důvěřoval.