Letní vzduch venku zavoněl prudce.
U otevřeného okénka
složila znaveně do klína ruce
malá, hubená švadlenka.
Před sebe v prázdno se zadívala
a naslouchala nápěvu,
jejž na strunách srdce vyluzovala
touha pro duše úlevu.
A švadlenka tiše řekla si: „Brání
nějaká vysoká ohrada
bytostem lidským se sejít: a za ní
tisíce životů uvadá.“