Nikdy jsem boha neobtěžoval
v modlitbách k nebi spínaje své dlaně.
Taky jsem nikdy nerespektoval
miláčků jeho, pomazaných páně.
Konstituce, ta mi k smíchu je.
Poselstvo o potřebách říše žvaníc
na sněmu národ reprezentuje.
Do vůle lidu však mně není pranic.
Jde o to, co mi vhod. Groš měděný
však nedám za to, kdo mi předpisuje,
zda prezident či vladař zděděný,
či zákon, který lid si odhlasuje.
A pokrok? Statistickým podvodem
se podlepují nudné utopie.
Tomu se říká mezi národem
vědecká sociální teorie.
Lid ztratil nebe a svou budoucnost.
Ráj pozemský si v duchu kreslí raděj’.
Já ale nemám víry v budoucnost,
v třeskutých mrazech zemřela má naděj’.
Jsem anarchista, ale nejsem vrah,
jsem papírový jinoch revoluční.
Dosud mne baví to. Však mám jen strach
že při tom člověk přec jen časem ztuční.
Konečně s názorem svým na život
kandidovati mohu v městskou radu
a s praporem - když mi to bude vhod –
o božím těle jíti na parádu -.