Napadalo záře
s měsíce a hvězd;
sprchlo zlata
v luka plná jasu
rosou kropenatá,
v sivé moře klasů,
v pásma bílých cest.
Padá, rozlévá se
zlato v paprscích;
jak pyl z květů
mží se světla mihy
s výše hvězd a v letu
zahalují líhy
jako v zlatý sníh.
Zapadlé je všecko
v kouzlaplný jas;
noci líce
planou němým divem,
září jako sníce
o čems opojivém,
s rosou v stínu řas.
Jak když srdce klesá
kouzlem sladkých mdlob
v ozářený,
do hvězd rozklenutý,
slastí vykropený,
tajem obemknutý,
čárný, zlatý hrob.