Doškový barák nad vymletou hloubí,
jak vraní hnízdo, když je vítr smete,
i v červnu sotva že tu šípek zkvete,
jen děti rostou tu, jak v lese houby.
Kraj celý vůkol pěstí je a roubí,
sem žito souseda už přijde mleté,
i prasátko, když cestu sobě splete,
a husa zrovna do peřin a trouby.
Jen časem trhne to od městské strany,
a s komisí když četník vejde v chatu,
dí otec vážně: „Dítky, ctěte pány!“
a máma: „Za příklad si berte tátu!“
Pak ve chvilce je vše v pořádku starém,
a kluci hází trnky za kočárem.