My ještě brali za vous kmotra Loudu,
jenž pro dceru, — fořt dí, že nůšku trávy!
až tuze rychle přišel do šatlavy
a zatím přišel o poslední hroudu.
Za rok to přece nějak dostal k soudu;
tři léta čekal, že mu fořta spraví!
a zatím ztratil ženu a dvě krávy,
pak přišlo to — tož tak: že ztratí boudu!
A přišel dráb a začal sepisovat, —
teď ale Louda vzkřiknul: „U všech ďáblů!“
a dráb když začal rohy vystrkovat,
— že neměl kropáč, sáh’ si Louda k hřablu!
A ponejprv se zasmál za rok mnohý:
„Hle spravedlnost přec má rychlé nohy!“