Dostali v lese špičku od výkazu;
matka je v práci; hoch strom táhne z lesa,
boří se v sněhu, vrávorá a klesá
a chvěje se jak lístek zimostrázu.
Konečně klesnul cestou podle srázu.
Je štědrý den, a celý svět dnes plesá —
jen tam ten výkřik nevnik’ nad nebesa,
kde skřehlého jej matka našla v mrazu.
A hřeje ho, — ni vlasem neporuší —
a jí tak mrazno je a pusto v duši,
jak v bílou zem a tmavé nebe zírá.
— „A já si myslila, jak to dnes bude,
zda vzpomene kdos na ty lidi chudé!“ —
— A dítě tmavé oči otevírá.