Kdožkoli sem do toho slavného chrámu přicházíš,
Svůj, žádám, zaraziž u hrobu mého kročej.
Pohleď jak do malé mne Ladislava zamknuli urny,
Ač mne co pána prvé ctívalo panstva tolik.
Národy Pannonské spravoval jsem i Labsko udatné,
I chladným lučiny proplavené Dunajem.
Smím-li ohlásiti rod, vznešený a neméně slovútný
Mých otcův byl kmen, jak děda Juliova.
Již měla mi dcera krále Galův zasnoubena býti,
A měla dáti mi pak závazek otci milý;
Již divoký se třásl Turek, ano Graecia slavná
Plesala již, brzo že z jarma ji vysvobodím:
Naděje marna byla! ve mladistvém já věku zesnul;
Ten tělu hrob, duši mé hvězdy uchystaly byt.