Reflexy severu jsem vsál pletí pobledlou,
znavený rytmus líně mou krví bije mdlou,
Mně vášeň žádná duší vítězně nehřměla,
jen žhavé barvy snů mých bolestně setřela.
Truchlivá moje láska v své něze dojemné
mé tělo vysiluje a enervuje mne,
tesknoty sirný plamen horečně roznítí,
však mojí touze nikdy, té nedá zemříti.
Nemožno, aby vzňaly mé srdce do žhava
ty loutky, které matka s přívažkem prodává,
a ženy, pro kus chleba co tělo ztřísnily,
a ty, jichž smysly bída a práce ztupily.
Kdes v zemích bez kultury, na dálném jihu snad,
je bytost, již bych mohl vášnivě milovat,
ječ moji touhu mohla by zdusit z úplna,
brutální, silná, divá, jak zvíře smyslná.