Šel Kristus Pán se svatým Petrem ven
z nebeských rájů k nám o štědrý den.
A pro národy všecky, co je jich,
nes' svatý Petr dary v torbách svých.
A rozdávali, díce s úsměvem,
že miluje Bůh stejně každou zem.
Když svatý Petr torby vyprázdnil,
zřel na Krista a na rozpacích byl:
Neb ještě tady český národ stál
a dárku nějakého též si přál.
Jak toho chudáčka tu Kristus zřel,
zrak upřel na Petra a vážně děl:
»Když všechněm, též jsi mu měl dárek vzít,
bych v nebe mohl šťasten odejít«.
Kol Petr zíral, rozpakem se rděl,
pokrčil rameny a takto děl:
»Já nevzal méně ani víc;
ten, Pane, nedostával nikdy nic!«