Věru, má milenko, já se chcu ženiti,
keď já si chcu tebe za ženušku vzíti;
keď musíš býti má, věru musíš býti má,
trebas by ty nechcela.
„Já se urobím v bílou holubicu,
poletím do lesů, tobia preč uteču;
prec tvoja nebudu, věru tvoja nebudu,
ani jednu hodinu.“
A já mám doma takovou flinticu,
půjdu do lesů, trelím holubicu;
keď musíš býti má, věru musíš býti má,
trebas by ty nechcela.
„Keď já se urobím ve zlatou rybicu,
skočím do vody, tobia preč uteču;
prec tvoja nebudu, věru tvoja nebudu,
ani jednu hodinu.“
Keď já mám doma takovou udicu,
hodím ju do vody, chytím tu rybicu;
prec musíš býti má, věru musíš býti má,
trebas by ty nechcela.
„A já se urobím v zajoučka rychlého,
vběhnu do pola, do pola šírého;
prec tvoja nebudu, věru tvoja nebudu,
ani jednu hodinu.“
Já mám v mé dědině takového psúčka,
pošlu ho do pola, chytí mi zajúčka;
prec musíš býti má, věru musíš býti má,
trebas by ty nechcela.