Tvůj obličej,
zkad září něha snivá,
světlušek rej
kam zlatou prškou splývá,
jak noc je z vlasů schvívá,
mi praví: Čas tu, by se rozletěly
tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,
ne kam by směly jen, leč také
kam by chtěly!
A blíž a blíž
jde noc ve hávu stínů,
dej níž a níž,
ať, hlavu na tvém klínu,
tvé tělo k sobě vinu,
jež praví: Čas tu, by se rozletěly
tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,
ne kam by rety tvé, leč kam by
moje chtěly!