Kmen silný v bájném lese poesie,
on, matky, z vašich srdcí vyrost’ mízy,
v něm vaší krve kypí oheň ryzí
a svatost mléka, již co dítě pije.
Snad mrtvy jste, snad šedinami kryje
se vaše drahá skráň jak stříbra přízí,
i nechať vaše jméno, pověst mizí,
když duše vaše dále v dětech žije!
A vše, co snilo mlčky srdce matky,
pak našlo mluvu kovovou a žhavou,
co svatý prach již mír má hrobu sladký.
Kdo poznal jinak lidskou moudrost pravou,
než jak zní z duší matek její zvěst:
že všecko zde jen láska, láska jest!