V tebe věřím!
kdy poslední jiskra víry hasne
v srdci pustém jak bludice záře,
kdy ve slzách myju bledé tváře,
vida hynout sebe, blaho časné:
že mne spasíš, že dospěji k cíli,
po němž duše úsilovně práhne,
podněcován tvojí zbožnou láskou,
jejíž hloubku nikdo nedosáhne
matko má — v tě věřím!
V tebe doufám!
kdy zoufalství jako dravec divý
v útrobách mých svými drápy ryje,
kdy ve srdci živím černé zmije,
ač se jeví v tváři poklid lživý:
že mír najdu na tvých ňadrech vřelých,
z nichž jsem s pláčem ssával žití slastné,
že opouštěn od všech v klínu lásky
žíti budu v tvém zas doby šťastné
matko má — v tě doufám!
Miluji tě!
tys mých kroků světlý anděl strážný,
jejž bůh slabým dává ku pomoci;
tys severní hvězda v tmavé noci,
na níž bloudě zrak upírám vážný;
tys světice, před níž v prach se kloním
s díky na rtech za vši lásku sladkou,
v jejíž tůň mne blahou ponořilo
srdce tvé na pouti stezkou vrátkou
matko má — tě miluji!